Vzkaz pro dva druhy divoženek

Na jaře a v létě asi žiju o kapku víc. Ve studiu jsou dny dlouhé a mnohem světlejší. To samotné by stačilo. Nejlepší je ale mít možnost si po práci sednout k rybníku místo netflixu. S pivkem nebo zmrzkou a zírat na hypnotizující hladinu, jen tak v kraťasech… 

Za ty roky focení jsem vypozorovala, že existujou holky, co to prostě neumí jinak. Jsou tak otužilý, že umí prohřívat tělo extází po mrazivý koupeli v potoce a víkendy tráví v lese pod celtou i když slušně řečeno chčije. Využijou každou volnou chvilku venku.

Byla by strašná škoda se minout jenom kvůli tomu, že většina mých fotek vzniká v ateliéru. Protože boudoir prostě patří i ven a věřte mi, je to úplně jinej level. Být obklopená zelení a zároveň tak svobodná, jak mi otevřený prostor dovolí. Mít možnost se podívat na sebe z jiného úhlu a to vše si uchovat na papíře.… To je přesně to, co dobrodružným vílám dobije baterky.

Pak jsou tu ale holky, které se při focení v místnosti necítí hned přiškrceně. Jsou někde napůl cesty. Ale už dlouho si nepřipadají dostatečně “naživu”.

 

Kdo se odhodlá, tomu se bohové focení náležitě odmění v podobě dopaminu, který umí vykouzlit jedině nahota v prostranství. Fotit venku boudoir nebo akt naštěstí není utopie, spíš jen větší adrenalin. Ačkoliv hledáme vždycky odlehlé oblasti, nikdy nevíte, kdy se objeví cyklista 😀 Takový pocit osvobození ovšem v ateliéru nezažijete a holky se většinou shodují, že to stojí i za tři cyklisty.